⟨ VERANDA ⟩ Blog Dlouhé punčochy

Je pondělní ráno, ještě tma, a bratr se sestrou zmeškají školní autobus. Pohádají se. Do školy budou muset jít pěšky. Jenže to vypadá, že to bude trvat celou věčnost, a z cesty do školy se stane cesta za školu.

Když jsem byla malá, některé příběhy jsem odmítala číst nebo poslouchat zkrátka proto, že pro mě byly až moc neuvěřitelné. Alenku v říši divů jsem plně docenila teprve nedávno a dodnes si vybavuju sílu rozhořčení ze známé pasáže Malého prince snažící se čtenáře přesvědčit, že krabice s dírami je vlastně beránek.

Už první kniha teoretičky designu Kateřiny Přidalové 'Co je vlastně design?' se mi velice dobře četla. Text plynul spíše jako beletrie a nejinak tomu je i u další autorčiny knihy 'Toto není jenom kniha', která vyšla na sklonku loňského roku opět na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v koedici s organizací Designéři dětem.

První setkání s knihou Magdaleny Rutové „Já, chobotnice“ si vybavuju naprosto přesně. Vybalila jsem ji z krabice a trochu rozpačitě ji držela v ruce. Další obří formát? Kam to máme dávat? A proč zrovna o chobotnici…?

V románu "Ztracený rok" Katherine Marsh se prolínají dvě časové osy, tři zeměpisná místa a čtyři vypravěčské perspektivy. Mohlo by se to zdát příliš spletité na knihu pro mládež, ale je tomu naopak.

Už ilustrace na obálce nové knihy autorky Marto Kelbl „Ani holka, ani kluk“ zve k zamyšlení. Jaké pocity se postavě odráží ve výrazu tváře? Bojí se nebo zvědavě vykukuje? Schovává se nebo svůj úkryt právě opouští?

Představte si, že za vznikem knihy „Jak vidět neviditelné“ stojí stará fotografie. Vědec Alexander Graham Bell je na ní zachycen vedle konstrukce pyramidálního tvaru, uvnitř konstrukce vidíme stát jeho ženu Mabel, ke které se Bell s něžným výrazem naklání.

Bláznivé dobrodružství sirotků Flory a Pipa, štěněte Tygra a jejich průvodce, kolosálního poplety Gorba, bylo napsáno před témeř sto lety britským cestovatelem a důlním inženýrem E. A. Wyke-Smithem.

Knihy Davida Böhma, ať jeho autorské, tak ty, na kterých se podílí jako ilustrátor, jsou pro mě vizuálním potěšením. Jeho nová kniha o čase bude bavit ty, kdo rádi listují stránkami tam a zpátky, začítají se náhodně a znovu se vracejí k tomu, co na první dobrou „nesecvaklo“.

„Obyčejný“ Míša z posledního patra paneláku se v sedmi „obyčejných“ příhodách seznamuje s limi, kteří se od něj a jeho rodiny liší a zjišťuje, že se někdy od představ ostatních liší i on sám. Učí se, že není důležité, abychom byli všichni stejní, ale abychom se k sobě chovali se stejným respektem.

Tahle nenápadná knížečka má moc přenést vás zpátky do bezstarostného dětství, takový je Taras Prochasko zručný spisovatel.

Máma - ob. matka, biologický nebo sociální samičí rodič dítěte / Máma je všechno ∗ První význam slova máma byste našli v klasickém výkladovém slovníku, druhý pak ve „Výkladovém slovníku“ Olgy Stehlíkové. Už na tomto jednom příkladě vám bude jasné, v čem je ten Olžin speciální.