Mimo domov je pro ni oporou spolužačka a kamarádka Bethany, kterou zná od mala, takže je pro ni čitelnější než ostatní - do té doby, než se bláznivě zamiluje a spustí řetězec událostí, kvůli kterým se Phoebe vydává stále častěji mimo bezpečí své komfortní zóny.
Často tak činí jen nerada, postupně si ale všímá, co všechno vlastně dokáže: „Zažívala jsem neznámý pocit kompetentnosti. Situace, do které jsem se zamotala, pro mě byla dočista a naprosto cizí, a navzdory tomu jsem pochopila, že mám schopnosti, které se mi v ní překvapivě hodí. Výzkum, plánování, logistika - v těch věcech jsem dobrá! Navíc se ukázalo, že se dokážu vyrovnat s krizovou situací, když nejde o mou vlastní krizovou situaci.“
Vyprávění, které Phoebe adresuje své mamince, je čtivé, místy dojemné, v druhé půlce dost napínavé a vytrvale vtipné. Nahlas rozesmát mě dokázaly třeba její rozhovory se starou samotářskou básnířkou s výstředními názory, u níž si Phoebe vyvzdoruje povinnou školní praxi nebo pasáže z prostředí šachového kroužku, jenž má původně sloužit pro nácvik společenské konverzace v bezpečném prostředí, ale kde se Phoebe po pár partiích nedobrovolně stane novou jedničkou týmu (kdo by to byl řekl, že k šachům můžou patřit slova jako „brutální“ a „krveprolití“ :)
Díky Phoebe si čtenáři lépe představí, jak lidé s odlišným vnímáním přemýšlejí, jak namáhavé jsou pro ně banální společenské situace a proč, přehlceni vjemy, někdy reagují pro okolí nepochopitelným způsobem. V knize se však řeší i další složité situace, se kterými se lze setkat na cestě do dospělosti – nechtěné těhotenství, otázka interrupce, víra a její ztráta, vztah dospívajících a rodičů, možnost mít jiný názor a cítit se přijímaný bez pocitu viny: „Nechceš, aby ti odpustili. Chceš, aby tě přijali.“
Britský autor Gavin Extence knihu napsal pro svou desetiletou dceru Amelii, které byl jako malé autismus diagnostikován, aby jí jednou pomohla projít zapeklitým obdobím puberty (součástí textu je také skutečný dopis, ve kterém jí spolu se svou ženou vysvětloval, proč prožívá svět jinak, než někteří jiní lidé).
Možná i díky tomuto osobnímu zájmu se mu podařilo vytvořit tak sympatickou a uvěřitelnou hrdinku, jež může být oporou a inspirací pro mnoho dospívajících bez ohledu na to, v jaké části spektra se nacházejí: „Mým cílem by nemělo být přijatelně předstírat, že jsem někdo jiný, ale co nejvíc se vynasnažit být sama sebou.“
Gavin Extence: Hledání Phoebe / Host, 2024
Překlad: Ivana Svobodová
