Luboš není čert

Právě za jeho vrata se však Šlupajz jednou zaběhne a Franta tak konečně zjistí, že v pekle nežije žádný čert, ale Luboš – kovář, který ve Frantovi hned pozná „kovářskou krev“ a vezme ho do učení.

 

Každou středu po škole tak Franta objevuje taje pozapomenutého řemesla a nadšeně sdílí, co se od Luboše dozvěděl. Proč musí být v kovárně šero, kdy se železo podobá třešni i proč se kovářská voda zásadně nevylévá. Kromě toho ve svém vyprávění pečlivě popisuje množství kovářských nástrojů a postupů i to, kde se bere železo, které v dílně s Lubošem zpracovávají nebo uhlí, jenž je k tomu potřeba.

Franta od Luboše nenasává jen kovářské dovednosti, ale taky trpělivost, důslednost, laskavost, samostatnost. Učí se, jakou radost přináší vytvořit něco vlastníma rukama: „žádnej hřebík na světě není stejnej jako ten, kterej jsem dneska vykoval. A timhle hřebíkem dneska večer přibušim stříšku krmítka, který vyrábim u táty v dílně. To bude dárek pro mámu. K narozeninám. Krmítko, který je jediný na světě. Stejně jako moje máma.“

Když se později na jeden den stane kovářským mistrem a snaží se vykovat meč, Luboš mu pomáhá a od příliš složitého úkolu ho neodrazuje. Nakonec Franta sám zjistí, že je to ještě nad jeho síly, ale neúspěch se nekoná. Z nepovedeného meče se stane „hodně fajnovej pohrabáč“.

Autorská knížka vystudované animátorky Kláry Břicháčkové plyne poklidným tempem podobně jako řeka, u níž se děj odehrává. Jednotlivé kapitolky doprovází akvarelové ilustrace tlumených barev, které jsou kovárnou i řekou doslova cítit. Kromě naučné linky o "černém řemesle" se jí v knize podařilo rozehrát i příběh přátelství chlapce a zralého muže, který mu dokáže být přirozeným vzorem a mentorem.

Lubošův nadhled a životní zkušenosti jsou Frantovi oporou také v závěru knihy, kdy se na obzoru objeví opravdová pohroma – stěhování rodiny do daleka. Bez řeky, bez kovárny a bez Šlupajze. Franta se díky Lubošovi s odjezdem nakonec smíří.

O Šlupajze bude postaráno v kovárně a na té větě, která se nejdřív zdá těžší než kovadlina, vlastně taky něco bude: „Aby mohlo něco skvělýho začít, musí něco skončit.“

Klára Břicháčková: Luboš není čert / Paseka, 2024