Do naučného textu navíc prosakuje autorův poetický duch a smysl pro humor, kniha je díky tomu bez potíží čtivá a my si ji dávkovali ne kvůli přemíře faktů, ale abychom prodiskutovali pasáže, které se pojí s našimi vlastními prožitky a zkušenostmi z jízdy na kole.
Kolo je v knize nahlíženo z mnoha úhlů, od historie a postupného vynalézání, složení a typů kol, cyklistických disciplín a závodů, po vliv na naše tělo, emoce i životní prostředí a ozdravení měst. Oceňuji vlídnou feministickou linku, kterou vystopujete v celé knize, od zmínky, proč se na vynálezu kola nemohly podílet ženy a někde je jim ještě i dnes jízda na kole zapovězena, po genderově vyvážené zastoupení cyklistek a cyklistů v textu i ilustracích.
U grafické úpravy knihy se musíme zastavit a před Jindřichem Janíčkem smeknout helmu. Ilustrace jsou věrné do poslední součástky, nápadité v detailech (najdete plakát na knihu Já, chobotnice?) a vypovídající i po emocionální stránce. Už výraz malého kluka z obálky, který si na BMX vyšlápnul nad město, přesně vyjadřuje, co nám jízda na kole může přinášet – osobní svobodu, spokojenost, vděčnost.
Pro mě je kolo důležitý parťák a nedám na něj dopustit. Slouží mi jako čistička hlavy, kondiční trenér, kamarád, který mě vytáhne ven a poslední roky i jako pojítko se synem, kdy se naše životy díky horské cyklistice potkávají v cenném průsečíku. Kolo je pro něj životní láska a vzkazuje vám: „Pokud nechcete stát v zácpách, chcete mít zdravější tělo a být šťastnější, jezděte na kole. Nezapomeňte si helmu.“
Kolo doporučuji malým i velkým. Čím dřív začnete jezdit/číst, tím líp. ;)
Ondřej Buddeus, Jindřich Janíček: Kolo: dopravní prostředek budoucnosti / Paseka, 2024
