⟨ VERANDA ⟩ Blog Dlouhé punčochy

Sára (11 let): Matěj jel s rodinou na pohřeb prastrýčka, kterého ani neznal. Při pohřbu si všiml, že z vykopané hlíny vykukuje kost a potají ji sebral a odvezl si ji domů.

Z čísel jsem nervózní, co pamatuju, ale byla jsem poslušné a učenlivé dítě, takže jsem to v matematice nakonec doklepala až k maturitě, ono nadřít se dá ledacos. Ale chybí tomu hlubší pochopení a prožitek umožňující nabyté znalosti kreativně používat a rozvíjet.

Nejspíš už se vám to někdy stalo – četli jste knihu, která se vám opravdu hodně líbila, a když od autorky či autora vyšla kniha další, měli jste velkou radost, ale také trochu obavy. Bude „ta druhá“ zase tak dobrá?

Jestli jste si čerstvou baobabí novinku přivezli z Tábora, kde předevčírem skončil další ročník Festivalu malých nakladatelů Tabook s nakladatelstvím Baobab neodmyslitelně spojený, nejspíš se mnou budete souhlasit, že jde o knihu pozoruhodnou.

Každé město má místa, která „… vypadají, že se nachází na území nikoho. Že je tu zapomněli urbanisté poté, co v jejich okolí naplánovali železnice a dálniční přivaděče… Natrefíte na ně podél řek, potoků, dálnic i tratí, v zanedbaných lesoparcích, na polích mezi dvěma městskými čtvrtěmi, ale i uprostřed sídliště.“

Přes léto, kdy příval novinek slábne, je prostor i na knihy dříve vydané, které možná unikly vaší pozornosti. Jako třeba UfONI, sci-fi podobenství o migraci a mediální manipulaci, psané (nejen) pro čtenáře na druhém stupni ZŠ.

KOLO jsem s nedočkavostí vyhlížela od chvíle, kdy jsem na něj narazila v edičním plánu nakladatelství Paseka. Cyklistika je koníčkem a vášní celé naší rodiny, a autorské duo Ondřej Buddeus & Jindřich Janíček slibovalo čtenářské a vizuální pochutnání.

Franta Čížek bydlí s mámou, tátou a psem Šlupajzem v železničním domku mezi tratí a řekou, kterou má moc rád. Co rád nemá, je jedno místo pod tratí. Obavy vzbuzuje i proto, že se mu říká Peklo.

Jméno Hajao Mijazaki vám jistě není neznámé a dost možná jste už některý z animovaných filmů tohoto světově uznávaného tvůrce viděli.

Patnáctiletá Phoebe má poruchu autistického spektra, což ona ani její rodina nepovažují za problém, spíš za součást její osobnosti.

Je pondělní ráno, ještě tma, a bratr se sestrou zmeškají školní autobus. Pohádají se. Do školy budou muset jít pěšky. Jenže to vypadá, že to bude trvat celou věčnost, a z cesty do školy se stane cesta za školu.

Když jsem byla malá, některé příběhy jsem odmítala číst nebo poslouchat zkrátka proto, že pro mě byly až moc neuvěřitelné. Alenku v říši divů jsem plně docenila teprve nedávno a dodnes si vybavuju sílu rozhořčení ze známé pasáže Malého prince snažící se čtenáře přesvědčit, že krabice s dírami je vlastně beránek.