Pan Lepron je důstojný králík v letech s vášní pro zeleninu. Jednou za rok, první podzimní den, vaří tu nejlepší zeleninovou polévku na světě. Nikdo neví, proč je tak dobrá, ale všichni ji chtějí - tak moc, že obrovský hrnec pana Leprona už zájemce o ochutnání uspokojit nestačí. V lese zahájí provoz továrna Lepron a polévka vyráží do světa ve stylových plechovkách o šesti příchutích.
Mariachiara Di Giorgio, italská ilustrátorka, která vám knihu na Tabooku možná vlastnoručně podepsala, tu šikovně použila výtvarný odkaz na Campbellovu polévku, kterou proslavil Andy Warhol. Takhle nějak si přece představujeme „americký sen“. Leprone, vař! Tolik polévky, co se do nás vejde!
Také úvodní portrét pana Leprona, zakladatele dravého polévkového impéria, a zeleninově secesní ornamenty na obálce, nenápadně připomínají časy, kdy západní civilizace začínala snít svůj sen o nekonečném růstu.
Atmosféra detailních ilustrací se spolu s příběhem proměňuje – z pohádkových králičích příbytků se dostáváme třeba k fantaskním výjevům čarodějnic naložených v polévkovém jezeře. Jedinečnou ingrediencí proslulé polévky jsou totiž Lepronovy sny, které se však působením stresu z řízení velkovýroby pomalu mění v noční můry a polévka tak přichází o svou lahodnou chuť.
Když už se panu Lepronovi nezdá dočista nic, odhodlá se k ráznému kroku. Zavře firmu a odhopká si hrát s ostatními králíčky. Přestože má tento příběh hodně co říci i nám dospělým, je to především okouzlující pohádka pro nejmenší, navíc s jedním opomíjeným hrdinou - zeleninou. I ty nejobávanější druhy vypadají na obrázcích s chundelatými králíčky roztomile a neškodně a možná se u nejednoho malého čtenáře objeví chuť si z nich uvařit vlastní nejlepší polévku na světě a dokonce ji i sníst.
Giovanna Zoboli, Mariachiara Di Giorgio: Polévka pana Leprona / Baobab, 2024
