Příběh sira Nicolase Wintona je v hrubých obrysech známý. To, co z této knihy dělá výjimečný počin, je vyplnění těchto obrysů podrobnostmi a souvislostmi, jež učební látku mění ve strhující drama a pozornost obrací i k dalším hybatelům a hlavně hybatelkám událostí kolem záchrany uprchlíků z pomnichovského Československa.
Pěkně to vystihuje už obálka knihy - semknuti dohromady a s výrazy akčních hrdinů tu vpřed postupují Doreen Warrinerová, Nicholas Winton, Trevor Chadwick, Beatrice Wellingtonová, Bill Barazetti a Marie Schmolková provázeni ráznou Wintonovou matkou Babette. Všichni, kteří toho tenkrát svým úsilím tolik dokázali, všichni, až na Wintona, ve stínu zapomnění.
Nicolas Winton na zásluhy ostatních často upozorňoval. On sám byl hrdinou, který bojoval telefonem, psacím strojem a penězi. Při organizaci záchranných transportů využil svých schopností talentovaného burzovního makléře - „V tom to právě připomíná obchod. Celé tohle dohadování! Přesouvání určitého počtu uprchlíků z jedné země do druhé. Kolik! Za jakých podmínek! Co za to!" - a své urputnosti a vytrvalosti - "Já prostě nesnáším, když lidi říkají, že něco nejde, zkrátka proto, že je to náhodou moc složité."
Komiksové zpracování čtenáři přináší intenzivní, až filmový zážitek, snad i díky tomu, že autorka Tereza Verecká se běžně pohybuje v divadelním prostředí a ilustrátor Mikuláš Podprocký je zároveň úspěšným herním výtvarníkem. Jeho realistická kresba dokáže v jediném "záběru" navodit atmosféru, přiblížit emoce postav, popsat prostředí i posunout děj, což košatý příběh zpřístupňuje i méně trpělivým čtenářům.
Citlivě používaná stylizace a nadsázka posiluje účinek vybraných scén, humorem odlehčuje napětí nebo v množství postav zpřehledňuje, kdo na jaké straně stojí. Nacisty tu tak najdeme jako temné siluety s ne-lidskou tváří, zlo jako černý sliz zaplavuje bezvýchodné situace.
V roce 80. výročí konce druhé světové války nebude o knihy připomínající tuto pohnutou dobu nouze a to je dobře. Je potřeba znát minulost, abychom si všímali podobných motivů prosakujících do přítomnosti. A nebojme se takové knihy otvírat i před dětmi nebo s nimi. Jedenáctiletá dcera se na Wintona nejdřív moc netvářila, ale když jsem prostě začala nahlas předčítat, přisedla si a vtáhlo ji to tak, že poslední čtvrtinu už dočítala sama.
Není to veselé téma a můžete se společně dotknout i strachu z války, odloučení a smrti, po dočtení však více než tíhu nelehkých osudů cítíte sílu a chuť něco dělat. Činorodost hrdinů tohoto příběhu je nakažlivá, "takže pokud máte to štěstí a vidíte jakoukoliv možnost s něčím pomoct, prosím, neváhejte."
Tereza Verecká, Mikuláš Podprocký: Winton nebyl sám / Argo, 2024
