Rodiče teď nemluví o ničem jiném a máma se chová, jako by se dočista zbláznila: nasadí rodině dietu, přestane používat plasty, omezí všem čas u obrazovek, a dokonce uvažuje o stěhování. Álf se s tím nehodlá jen tak smířit a snaží se dokázat, že se rodiče i doktoři pletou. Eiki možná je v něčem pomalejší než jiné děti, ale rozhodně není autista!
Álf neočekávanou situaci řeší s velkou zarputilostí, což ho staví nejen proti rodičům, ale nakonec i proti nejlepšímu kamarádovi. Aby ve svém počínání a osamělosti našel spojence, začne potají navštěvovat máminu sestru Harpu, kdysi nejlepší gymnastku Islandu, která se po trapasu na olympiádě uzavře, propadne letargii a návykovým látkám a nikdo z rodiny s ní nemluví. Nakonec je to teta, kdo z nově navázaného vztahu vytěží víc…
Islandská oceňovaná autorka Arndís Thórarinsdóttir napsala dojemný, vtipný a napínavý příběh o očekáváních, nenaplněných nadějích, pochroumaných rodinných vztazích, bratrské lásce a autismu.
Kniha si mě přitáhla hned od začátku, bavila mě uvěřitelnými myšlenkovými pochody dvanáctiletého Álfa, kterému jsem držela pěsti, byť bylo jasné, že si lže do kapsy. Jak moc se snažil, aby zase byli „obyčejná rodina“. Jaký veletoč se mu povedl, když přijal, že ne všechno je vždy tak, jak bychom si přáli. Od srdce jsem se zasmála, i utřela slzu.
Krátké kapitoly se střídají s delšími, kniha se čte svižně, učtou ji děti přibližně od deseti let. Velmi oceňuji, že nakladatelství Portál dalo na obálce prostor hlasům betačtenářek z facebookové skupiny Nezletilí kritici. Hned se dozvíme, co si o knize myslí dvanáctiletá Zorka a patnáctiletá Bára. A to je víc, než jsem se vám tu snažila sdělit já.
Arndís Thórarinsdóttir, Kateřina Illnerová: Veletoč / Portál, 2025
