Sasanky a hnusokrysy, napínavý příběh postavený na silném poutu dvou bratrů, v některých momentech připomíná Bratry Lví srdce (kniha je tu dokonce v jedné situaci zmíněná). Nejen srovnatelným věkem obou hrdinů a tím, že příběh vypráví mladší Kaj, jenž staršího Kristera bezmezně obdivuje; stejně jako ve slavné knize Astrid Lindgrenové se oba bratři musí postavit zlu, které jim zastoupilo cestu. Jen se tu nejmenuje Tengil, ale Šikana.
Krister a Kaj žijí s tátou, chodí do stejné školy a volný čas tráví spolu s Kajovou kamarádkou Naimou nejraději na skládce hledáním dílů na robota, kterého chce Krister postavit a naprogramovat. Krister září nadšením jak sasanka na jaře, ví všechno o hvězdokupách, galaxiích a jízdních řádech autobusů.
Je nejlepší ve vynalézání, kreslení, prostě ve všem. Ve všem kromě „umění podobat se ostatním“. Přesně takové děti se však v kolektivech často stávají vyhledávanou lahůdkou pro znuděné a frustrované hnusokrysy, které v příběhu zastupuje Kristerův spolužák Zack a jeho přisluhovači.
Trýznitelé postupují krok za krokem jak podle návodu z lega, od urážlivých řečí a rozbitých brýlí po první fyzické násilí, které ale Krister zlehčuje či nepřiznává. Okolí to sleduje s posměchem, lítostí nebo raději vůbec, jediná Naima má odvahu nazývat věci pravým jmény. Zack o všem, co by případně chtěli řešit přivolaní učitelé, tvrdí, že je to jen legrace a Krister to ve strachu a beznaději nepopírá.
Kaj dobře předvídá, že bude hůř a chce Kristera ochránit. Ocitá se ale pod velkým tlakem – Krister se odmítá komukoliv svěřit, tátovi nikdy není vhodná chvíle přidělávat další starosti a Naima se naopak nadchne pro odvetnou akci, ze které Kaj vůbec není nadšený.
Nevidí ale jiné východisko a když se zpackaná pomsta stane rozbuškou pro závěrečné drama, ze kterého zúčastnění vyváznou živí jen o vlásek, nechává nás s otázkou, jestli „k takové ráně vždycky musí dojít, aby se něco změnilo.“
Ze svižného vyprávění, jenž dokáže i tak obtížnou situaci podat s nadhledem a vtipem, rychle pochopíte, jak těžké je čelit šikaně, přestože se netýká přímo vás. Přehledný text a černobílé ilustrace se v knize přirozeně prolínají a doplňují, což ve čtení podpoří i ty, kteří zkušenosti s rozsáhlejšími příběhy teprve sbírají.
Oceňuji skvělé dialogy a promyšlené, uvěřitelné postavy. Člověk si dokáže sám sebe představit v kůži kterékoliv z nich. Zack v závěru přiznává, že vlastně neví, proč se to všechno stalo a bohužel i to je děsivě snadno představitelné.
Oskar Kroon: Sasanky a hnusokrysy / Host, 2025
Překlad: Marie Voslářová
