Je jaro 2020 a třináctiletý Matthew je kvůli pandemii covidu zavřený doma bez možnosti vídat se s kamarády, aby neohrozil zdraví své stoleté prababičky. „Kdyby mi před pár měsíci někdo řekl, že budu štěstím bez sebe, když budu moct přes trávník zavolat na svého nejlepšího kamaráda, považoval bych ho za blázna. Teď to však podle všeho byl společenský vrchol mého týdne.“
Když při úklidu narazí na starou fotografii dvou dívek, začne prababička pomalu, neochotně mluvit o svém dětství na Ukrajině na začátku třicátých let a o okolnostech, které ji přivedly do Ameriky.
30. léta a Ukrajina… Možná už tušíte, že základním tématem románu je genocidní hladomor, který v letech 1932–33 zabil na Ukrajině miliony lidí a který sovětská vláda po desetiletí popírala. Téma ponuré a hutné, ale nemusíte se obávat – autorkou podané tak, aby na bedra mladých čtenářů nenakládala příliš.
Román mě držel v napětí, od samého začátku bylo jasné, že prababička o své minulosti něco důležitého tají. Tajemství svému pravnukovi svěří – rok v izolaci nakonec není rokem ztraceným, ale spíš rokem nepředvídaného odhalení.
Katherine Marsh napsala historickou fikci, inspirovala se však životem vlastní ukrajinské babičky a rukopis nechala prověřit několika historiky, aby historická fakta podala co nejpřesněji. Stejně jako u předchozího románu Kluk odnikud ukázala, že přípravu podkladů pro své knihy nebere na lehkou váhu. Profesi novinářky v sobě nezapře ani při psaní knih pro děti a mládež.
Katherine Marshová: Ztracený rok / Argo, 2023
Překlad: Barbora Punge Puchalská
