Příběh založený na skutečných událostech odkrývá temné období v dějinách pobaltských zemí – masové deportace jejich obyvatel za nadvlády stalinského Sovětského svazu ve čtyřicátých letech 20. století. K napsání knihy inspirovaly autorku Jurgu Vilė vzpomínky její babičky a otce.
Drsný příběh nuceného odchodu z domova a života v táboře na Sibiři je vyprávěn z pohledu třináctiletého chlapce a s nádechem dětského fantazijního světa. To dodává příběhu lehkost, ale nečiní ho o nic méně dojemným a drásavým.
Formát grafického románu je dobře přístupný i dětem (cca 10+), které se možná o této části evropských dějin budou dozvídat poprvé. Je až s podivem, že pro ilustrátorku Linu Itagaki bylo Sibiřské haiku její prvotinou.
Naopak se vůbec nedivím, že kniha sbírá jedno ocenění za druhým a je překládána do dalších a dalších jazyků – což s sebou mimochodem nese potřebu na míru vytvořeného ručního písma a překreslování některých částí knihy do překládaného jazyka.
Po dočtení knihy musím myslet na to, jak odlišné jsou charaktery lidí. Někteří dokážou i v nesmírně obtížné situaci udržovat světlo a dávat radost a naději ostatním. Jiní zasévají ještě větší strach a úzkost... „Jak uplést hezké myšlenky? Nejdřív vymysli deset krásných slov. Myšlenky se pak na ně samy nabalí."
Jurga Vile: Sibiřské haiku / Argo, 2022
Ilustrace: Lina Itagaki / Překlad: Věra Kociánová
