Když jsem nově vydané Steigovy knihy poprvé držela v ruce, dumala jsem, proč právě on a proč rovnou dvě. Po přečtení, které mi bylo kromě potěšení i impulsem k doplnění chybějících znalostí o tomto americkém klasikovi, tajně doufám v další přírůstky do knihovny. Vybírat z čeho je – za 35 let vytvořil desítky titulů, které byly záhy oceňovány nejen formálně (například prestižní Caldecott Medal), ale především samotnými čtenáři, jejichž počet ještě stoupl po úspěšné filmové adaptaci jeho knihy Shrek!.
Zajímavostí je, že se k psaní knih pro děti dostal tak trochu náhodou až ve věku, kdy už mnozí pomýšlí spíše na konec kariéry. Pobídl ho k tomu kolega ze slavného magazínu The New Yorker, pro který do té doby pracoval jako oceňovaný karikaturista.
Možná to byla ale právě dostatečná životní zkušenost, která mu umožnila to, co podle již zmiňovaného New Yorkeru „dokáže jen hrstka vybraných géniů". Vyprávět jedinečné příběhy, jež dokáží pobavit dítě, kterému se předčítá i dospělého, který čte. „Jeho knihy jsou směšné a milé, jak by knihy pro děti měly být, ale zároveň znepokojivé, zvláštní a někdy i děsivé."
V češtině si nyní můžeme vychutnat nadčasový příběh o odhodlání a přátelství Amos a Boris zastupující rané Steigovo období, kdy svá vyprávění po vzoru bajek obsazoval zvířaty s lidským chováním.
Já jsem si pak vyloženě smlsla na druhé knize, knížečce, jednohubce, která vyšla až ke konci jeho života. Pizza ve Steigově podání nezahání hlad, ale nudu a rozmrzelost. Propast, kterou frustrace všeho druhu snadno rozloží mezi děti a rodiče, přemosťuje hravým fyzickým kontaktem.
Místo toho, aby tatínek otráveného Péťu po dobrém či po zlém uklidňoval, rozptyloval nebo ho rovnou vypnul zapnutím obrazovky, odnese ho bez zbytečných slov na stůl a začne z něj válet těsto. Možná to znáte, u nás to bývala vánočka, u Péťů se z těsta postupně stává pizza, která se nakonec při krájení zvedne a radostně uteče pryč.
Proč je o takové samozřejmé a triviální aktivitě potřeba kreslit, psát, vydávat a číst knihu? Abychom si my dospělí připomněli, že věta „Běž si hrát" nestačí.
Aby ti malí, kteří rostou nejlépe právě v láskyplném vztahu, mohli snadno sáhnout do knihovničky a přinést nám ji až pod nos, když zase náhodou zapomeneme. Abyste s úžasem zjistili, že vaši pubertální dorostenci nad Pizzou nostalgicky vzpomínají na časy, kdy byli vánočkami a nechají se po letech znovu upéct!
Knih, které v běžném shonu obrací pozornost k vlastnímu tělu a hravé a léčivé interakci s těly ostatních, není mnoho. Znám a mohu doporučit ještě jednu, kterou máme v Punčoše po dlouhé době opět skladem. Takže jestli jste dostali chuť na Pizzu, rovnou k ní přihoďte i Matějovu akrobacii, kde se kromě Špaget můžete stát například Tetinou tygří rohožkou nebo zažít Nosolechtací salto.
Ve hře není nic menšího než lepší vztahy a svět, jak si přála třeba Signe Wilkinson v The New York Times Book Review:„Jestli se Steigova rodinná pizza párty uchytí, bude Amerika lepším místem."
