Kámen z nebe obsahuje pět příběhů, v nichž vystupují želva, pásovec a had. V prvním příběhu si želva pochvaluje své oblíbené místo, ale pásovec z něj má špatný pocit. Čtenář vidí to, co zvířata ne – z nebe padající kámen. Ve druhém příběhu má želva problém – leží převrácená vzhůru nohama, ale odmítá připustit, že by potřebovala pomoc.
Ve třetím příběhu si pásovec a želva představují, jak by mohla vypadat budoucnost, ale nabere to nečekaný směr. Ve čtvrtém si pásovec a had užívají západ slunce a želva promarní příležitost se k nim přidat. A konečně v posledním příběhu je želva naštvaná, že pro ni u kamene není místo na spaní a rozhodne se, že by se kvůli tomu její přátelé měli cítit špatně. Příběhy fungují i samostatně, ale jako celek se krásně propojí a nabydou na zábavnosti.
Knihu jsem dvakrát četla v kolektivu dětí předškolního a mladšího školního věku a odezva byla pokaždé jiná. Jedna parta se spíš rozpačitě usmívala, druhá ji hodnotila jako nejlepší knihu, kterou jsme ten den četli, a že byla laťka nastavena vysoko. Maminka jednoho chlapce mi následující den napsala: „Laserové pavoučí oko (?) z knihy Kámen z nebe se dočkalo už několika výtvarných zpracování. Evidentně to byl formující zážitek."
U vás doma nebo ve škole či školce to může dopadnout stejně – někdo bude nadšený, někdo třeba ne. Vyzkoušejte to. Knihu můžete nabídnout i začínajícím čtenářům. Pro ně se díky přívětivému množství textu, dobře čitelnému fontu a krátkým kapitolám hodí přímo skvěle.
Co se na Kameni z nebe líbí mně? Vlastně všechno! Úsporný text i ilustrace a zemité barvy v nich. Oči postav! Pouhým jejich rozšířením nebo přimhouřením dokáže Klassen vyprávět celé romány. Baví mě, že se v příbězích zdánlivě nic moc neděje, baví mě komické načasování a absurdní dialogy.
V The New York Times to vyjádřili přesně: „Kdyby Samuel Beckett napsal dětskou knihu, mohla by to být tato." Je to kniha, která spadne jako kámen z čistého nebe a zasáhne vás svým kouzlem. Nebo taky ne.
Jon Klassen: Kámen z nebe / Portál, 2025
Překlad: Anna Nymová
