Její práci poznáte snadno - pastelkami a akvarelem v tlumených škálách okořeněných několika výraznými barvami vytváří realistická nebo snová prostředí, v nichž se pohybují její roztomile nedokonalí hrdinové. Nevyhýbá se ani znepokojivým obrazům, emocím nebo tématům - v rozhovoru pro nakladatelství Combel Editorial z loňského listopadu říká: „Rozhoduji se vyprávět příběh a napsat o něm knihu ve chvíli, kdy cítím, že to, o čem přemýšlím, nebo co zkoumám hluboko v sobě, silně rezonuje a skutečně ke mně promlouvá. ... věřím, že kniha slouží jako bezpečný prostor, jako místo, kde mohou děti se strachem experimentovat a čelit mu, aniž by jim hrozilo skutečné nebezpečí."
V novince s názvem Její výsost Břečka, princezna z Bahnova se jí daří dostat hluboko pod povrch. Tak hluboko, jak dovolíte. S malou Juki můžete po žebříku sestoupit až na dno kanálu bez víka, kam před chvílí naschvál zahodila klíče a vydat se společně s ní a princeznou Břečkou na padesátistránkovou cestu podzemním královstvím vzteku. Překvapí vás, jak vlídné a hravé to tam je, no i trochu odporné. Potkáte legrační vyčítavé Kakánky, ochutnáte cizí vztek ve Vztekotéce a ujistíte se, že vztek není osobní selhání, ale spíš standartní vybavení nás všech. „Tudy projde každý".
Podivuhodná krajina Bahnova je plná symbolů - dostatečně pohádkových na to, aby se malí čtenáři nebo posluchači necítili ohroženi přílišnou podobností s realitou a dostatečně srozumitelných, aby si je děti od šesti, sedmi let podle potřeby spojily s vlastní zkušeností. Příjemná míra nedořečenosti přitom nechává prostor na vlastní tempo a závěry. Někdy ani žlutá reflexní bundička člověku nepomůže k tomu, aby se cítil viděný a reakce okolí na vzteklé zviditelňovací akce jen přiživují nezdravý stud a přesvědčení, že si lásku a pozornost nezaslouží: „Nemám moc dobrou povahu. Jsem zlá a protivná."
Kudy z toho kolovrátku ven? Přes dovnitř, samozřejmě. Juki se tam odvážně vydala, ale na cestu zpátky sama nestačí. Nejraději by v podzemním království zůstala a všechno to složité a nepovedené zaspala.... Pak ale uslyší volání někoho, na kom jí velice záleží a kdo si pro ni neváhá dojít ani do kanálu. Ta úleva! Cesta domů je volná. Komu se ale ohromně přitíží, je Břečka. „Všichni mě vždycky opustí!" naříká. Je to tak, to už je osud emocí, vždycky přejdou. „Já už se tě nebojím, řeknu a obejmu ji. Slibuju, že si sem zase přijdu hrát." A nezbyde z ní víc než malá větvička v bahně.
Beatrice Alemagna: Její Výsost Břečka, princezna z Bahnova / Host, 2026
Překlad: Kristýna Grubhoffer Hanusová
