Jako by ji někdo zapomněl v babiččině skříni, kde na vás trpělivě čekala založená mezi cíchami a ubrusy s květinovým vzorem. Neodoláte a otevřete ji. Že si s vámi hrála už na obálce, vám dojde nejpozději na třetí, čtvrté stránce. (Pokud si chcete dopřát své vlastní Aha!, následují odstavec raději přeskočte :)
Aha, ona obálka je vlastně detail závěsu! (Otočím stránku.) Závěsu v pokojíku (...) Závěsu v pokojíku chlapce, který usíná ve své postýlce. V pokojíku růžového domku na ostrůvku obklopeném mořem. A tak dále...
S každou další otočenou stranou se propadáte hlouběji do světa i fantazie, cestujete z kontinentu na kontinent, nakukujete do cizích příběhů a vymýšlíte si vlastní.
Jak se asi jmenuje tahle holčička? Jaký měla den? Stane se za chvíli vzorem na ubruse nebo sukni? Dívá se teď někdo na místo, kde si prohlížím tuhle knížku? Co vidí? A z ještě větší dálky?
Světozor si vystačí bez textu (až na závěrečnou báseň v češtině a angličtině), o to víc vyniknou promyšlené detaily jemné kolorované kresby. V kruhu se vracíme zpět na začátek. Račte vstoupit, kolikrát budete chtít!
Dagmar Urbánková: Světozor / Baobab, 2022
