Ví, že ideální svět neexistuje, ale zároveň věří, že její život nemusí nabývat stejných kontur jako životy jejích blízkých. Když se na ni začnou klást očekávání tradiční cesty mladé ženy v silně konzervativní romské komunitě finských Kale, rozhodne se z ní vystoupit. Černý motýl uzavírá příběh Memesy v okamžiku, kdy se zachrání před znásilněním, uteče na policii a oznámí, že zpátky domů se už nikdy nechce vrátit.
I tady naráží na sexuální zneužívání, diskriminaci, a především na nedostatek lásky. Nová přátelství jí dávají pocit sounáležitosti, ale záhy zjistí, že její kamarádky jsou samy lapené v bolesti, které se drogami a životní apatií nelze zbavit.
Touha po blízkosti, validaci a uznání ji donutí dělat nerozvážné kroky, jež jí cestu za lepším životem ztíží. Memesa se přesto vydává jiným směrem – najde si práci, studuje s nadšením a nabývá jistoty, že bude už jenom líp. Když se však ve svých osmnácti letech blíží za vytouženou svobodou, svou jistotu začne opět zpochybňovat.
Lumberg na pozadí tohoto příběhu skvěle popisuje zápolení s patriarchátem a předsudky. Velmi něžně otevírá queer tematiku a upřímné přijetí vlastního JÁ v necitlivém a odsuzujícím prostředí. Její hovorový styl je úderný, čtivý a autentický. Navíc je schopna do tak náročných situací vnést nadhled a nečekaný humor. Já se tedy smála hodněkrát, až jsem se občas cítila provinile. Lákám všechny dospěláky, třetího dílu se snad dočkáme brzy!
