Ať už je to setkání s kamarádem na vozíku, který sice rychlostí nestačí na závody na kole, ale v obratnosti při slalomu se mu nikdo nevyrovná. Nebo zážitek z rodinné oslavy, kde si Míša od sestřenice půjčí dlouhé šaty s hvězdičkami a užívá si, jak se točící sukně kroutí a šustí až do chvíle, než ho takhle přistihnou ostatní kluci.
V létě na chalupě se spřátelí s romským klukem Rolem, který možná jednou bude veterinářem a ve školce zase s Bobem, o kterém se šušká, že pochází z Afriky a on je přitom z Dúbravky, stejně jako Míšova babička.
Ačkoli vyprávění modeluje situace, na kterých je možné ukázat kontakt s různými druhy odlišnosti, působí přirozeně a plyne. Míša je prostě zvědavý kluk se zájmem o lidi, který má štěstí na respektující okolí.
Mě osobně potěšila postava obyčejného pečujícího táty nebo přítomnost Rola - prostě podobně obyčejného kluka, jako je Míša. Cílem knihy není čtenáře přesvědčovat, že kluci mají nosit sukně nebo všichni tátové vařit večeři. Snaží se jen trochu popustit švy pomyslného pytle s nálepkou obyčejné či normální, aby se nás tam vešlo víc.
Soňa G. Lutherová: Můžou superhrdinové nosit brýle? / Albatros, 2023
Ilustrace: Martin Krkošek / Překlad: Jana Pátková
