Autorka Vera Brosgolová v ní (podobně jako Raina) čerpá ze svých vzpomínek na přelom mezi dětstvím a dospíváním, k jejich sdílení používá dobře srozumitelnou kresbu a její vyprávění vás zasáhne, i když vám už dávno není -náct.
Vera to nemá jednoduché. Bude jí 10, vyrůstá s maminkou, mladším bráškou a sestřičkou v Americe, kam se před pár lety přestěhovali z Ruska a zoufale touží mít kamarádky. Ale ať se snaží sebevíc (nebo právě proto?) být jako ostatní holky z předměstí, pořád je pro ně moc jiná, moc ruská, moc chudá. Upne se proto k přání strávit část prázdnin na skautském táboře pro děti ruských emigrantů, mezi „svými“.
Naplnění velkého očekávání se však nekoná. Dětské kolektivy dokážou být nelítostné, zvlášť když jste nejmladší ve skupině a navíc skončíte ve stanu se dvěma čtrnáctiletými Sašami, které nešetří komentáři typu „Fúúúj!!! Ona nemá podprsenku!“
Přidejte k tomu ještě smradlavé latríny, strach z divokých zvířat, krvelačné ovády, zápolení mezi kluky a holkami o táborovou vlajku a máte k dispozici nevyčerpatelný zdroj hořce vtipných situací. „Pane Bože, nenech mě umřít na vzteklinu dřív, než pokoušu obě Saši!“
Cením si upřímného zobrazení strategií, které Vera postupně vystřídá ve snaze zapadnout. Uplácí sladkostmi, pak svými zdařilými obrázky, neubrání se ani pokušení přidat se k šikanování někoho dalšího. Sama postupně přichází na to, že nic z toho nefunguje. A že spřízněná duše tam celou dobu byla, ale podobně neviděná, jako Vera sama.
Autorka v doslovu nabízí dva způsoby, jakými lze knihu číst: „Existuje hodně lidí, kteří jezdí na tábory rádi a každý rok se tam těší. Já už vím, že se svými zkušenostmi nejsem sama, a doufám, že tahle kniha třeba některým dětem pomůže, aby se necítily tak osaměle. Nebo se můžete jenom zasmát tomu, jaká jsem byla sralbotka.“
Vera Brosgolová: Buď připravena / Paseka, 2022
Překlad: Lenka Bukovská
