Rabínův kocour 1–5

Rabínův kocour je velmi svérázný tvor. Je členem rodiny alžírského rabína Sfara, dávného autorova předka, získal dar řeči, když sežral mluvícího papouška, a od té doby je pěkně prostořeký, břitce glosuje dění kolem sebe a drze polemizuje na nejrůznější témata – je to přeci židovský kocour. Sledujeme ho na jeho dobrodružných výpravách nejenom po střechách Alžíru 20. let minulého století, ale i do moderní kosmopolitní Paříže, s rabínovým bratrancem Malkou, králem lvů, mezi pouštní národy anebo do nitra Afriky s aškenázským ruským židem hledajícím africký Jeruzalém.

Autor skvěle zachycuje atmosféru doby, soužití židů, Arabů a francouzských katolíků, občas až překvapivě tolerantní, jindy o sebe křesající.

"Zdá se mi, že problémy Alžírska ve 20. letech se v mnohém podobají dnešním problémům Evropy – jde totiž víceméně o ty samé národy, které sužují tytéž starosti a dohadují se o těch samých otázkách. Zasazení této tematiky do pohádkového rámce může přispět k zamyšlení nad dneškem. Chtěl jsem napsat pohádkový příběh, který přenáší tuto problematiku do Maghrebu, odkud pocházela moje rodina z otcovy strany, a to z jednoho prostého důvodu: protože Maghreb je kosmopolitní země, kde nikdy nevládla ani etnická, ani náboženská čistota. Lidé tu spolu odjakživa diskutovali, mísili se, zápasili. Pokusil jsem se zachytit kouzlo tohohle světa, abych tím polemizoval s domnělým „zlatým věkem", který se nám snaží vnutit z obou stran." (Joann Sfar)