Veselé Vánoce, Kulíšku

Vy jako dospělý čtenář víte, že tohle nemůže dopadnout tak, jak si představuje… a přesto mu držíte pěsti. A ono to nakonec dobře dopadne – jen trochu jinak, než si Kulíšek plánoval.

 

Knížku VESELÉ VÁNOCE, KULÍŠKU jsem četla už v létě, ještě před vydáním, a vůbec nevadilo, že bylo horko a byli jsme na cestě na prázdniny. Přes vánoční název je to kniha, která se dá číst kdykoliv. Ano, závěr je lehce předvídatelný (až na ten báječně vtipný slepičí úlet!), ale vůbec to nevadí, protože se při čtení nenudíte ani chvilku.

 

Knihy švédské spisovatelky Fridy Nilsson u nás vydává Nakladatelství Portál. Mám je všechny moc ráda a na další jsem se ohromně těšila. Kulíšek to neměl jednoduché – laťka byla nastavena vysoko. Nezklamal ani trochu, byť mou nejoblíbenější nadále zůstává Gorila a já.

 

Frida Nilsson umí neuvěřitelně přesně nahlédnout do dětských hlaviček. Krásně, lidsky to bolí – protože víte, že přesně takhle může fungovat dětský kolektiv, přesně na tohle se děti ptají, takhle uvažují a takhle jednají. Už jsem říkala, jak moc její knihy miluju? Obdivuju, s jakou lehkostí dokáže do jednoduchého jazyka vtělit hluboké emoce i životní moudrost.

 

Líbí se mi také, že ve svých příbězích dává prostor „podivným existencím“, jako je zde kulhavý „obecní blázen“ Karl – postavám, které se nakonec ukážou jako ty nejlidštější a nejlaskavější. („Člověk nemusí být něčí skutečný tatínek nebo maminka. Ale může se tak cítit.“) Připomíná nám tak, jak klamavý může být první dojem a předsudky.

 

Jemné ilustrace s čistou, čitelnou kresbou od Marie Nilsson Thore dodávají knize hřejivou a laskavou atmosféru.