Na spisovatelce Noemi Cupalové si cením toho, že se ve svých knihách nebojí pouštět do odvážných témat. Dokázala to už v Karlíčkovi a vosách nebo Blbé Vendule. A teď je tu kruťas Azilo.
Příběh se useknutými hlavami a údy jen hemží – a právě to může být pro nás dospělé kontroverzní. Tolik násilí v knize pro děti?! Jenže tenhle příběh skvěle ukazuje, co zmůžou diktátoři. Jak jediný pomatený člověk u moci může poznamenat životy mnoha lidí. A to je v dětské literatuře hodnotné téma.
Není vůbec závadné, že některé děti přitahují scény násilí či krutosti – zvlášť když nejsou popsané samoúčelně. Příběhy jako Azilo Bazileus jim umožňují v bezpečí knihy zkoumat strach, moc i spravedlnost.
Dítě si může „nanečisto“ prožít nebezpečí i vítězství dobra nad zlem. Stačí, když dospělí zůstanou poblíž a o příběhu s dětmi mluví. Tahle útlá knížka k tomu přímo vybízí – přemýšlejte spolu o moci, strachu i odvaze, hledejte paralely v historii i dnešku. Že jich je!
Jediné, k čemu mám připomínku, je zařazení knihy do edice UžČtu, která je určená začínajícím čtenářům. Z důvodů řečených výše ji vidím spíš na společné než na samostatné čtení. Byla by ale škoda tuhle knihu minout. Pokud pracujete s dětmi, mohla by se vám tuze hodit. Do škol s ní.
Knihu vydalo nakladatelství Běžíliška. Ilustrace Kateřiny Illnerové mírní počáteční drsnost příběhu a dodávají mu pro vyváženost špetku humoru. Žádná krev, jen přerušované čáry.
Noemi Cupalová, Kateřina Illnerová: Azilo Bazileus / Běžíliška, 2025
