Mapa na předsádce nás vede údolím Glimmerdal až na úpatí hory Strážná věž, odkud se devítiletá Tonja na lyžích právě chystá ke skoku z Malé skály. Třeba se jí konečně povede i salto. Z okna svého statku ji sleduje kamarád Gunnvald. „Všude je bílo a zima, a jak tam tak leží, neví, jestli je živá nebo mrtvá. To vrtá určitě hlavou i Gunnvaldovi za oknem. Tonja leží bez hnutí a pak ucítí, že srdce jí bije. Trochu zatřese hlavou, jako by chtěla všechno uvnitř vrátit na své místo. Nebylo to náhodou něco jako přemet? napadne ji.“
Tonja, přezdívaná Malý hrom, se řídí heslem „rychlost a sebedůvěra“ (to si budu připomínat, až se budu prohánět na kole po trailech). V Glimmerdalu s hrstkou obyvatel je jediným dítětem a jejím nejlepším kamarádem je její čtyřiasedmdesátiletý kmotr Gunnvald.
Tonjin život se obrátí vzhůru nohama, když Gunnvald dostane tajemný dopis a v údolí se později objeví mladá žena, kterou už zřejmě zná celé městečko – jen Tonja ne. Gunnvald má před Tonjou tajemství! Tajemství, které jejich přátelství pořádně prověří.
Na problémy má naštěstí Tonja účinný lék: citlivost, tvrdohlavost a nekompromisní lásku. A hudbu! Hudba hraje v příběhu vůbec důležitou roli – pomůže tam, kde slova váznou…
Mám ráda holky, které jsou samy sebou. Holky, které se vrhnou ze skály a doufají, že udělají salto. Holky, které spadnou a zase se zvednou. Holky, které se poperou, když musí, které jsou laskavé, ale stojí si za svým a nebojí se ozvat. Holky, které nechtějí vyrůst.
Tonja je pro mě nazapomenutelná postava a dojala mě mnohem víc, než jsem čekala. Je to příběh o síle přátelství, odvaze jít si za svým, ale také o odpuštění a o tom, že na nápravu starých chyb není pozdě ani po třiceti letech.
O Tonju v češtině se postarala osvědčená trojice: redaktorka Pavla Nejedlá, překladatelka Jarka Vrbová a ilustrátorka Zuzana Čupová. Vznikla tak další knižní pecka. A co je skvělá zpráva – knihy Marie Parr u nás nekončí. Budou další!
Maria Parrová: Tonja: Malý hrom z hor / Host, 2026
Překlad: Jarka Vrbová / Ilustrace: Zuzana Čupová
