Rok 2029, Paříž. Planetu obsadili Smnörgové. („Představte si něco mezi obřím mravencem a strašilkou, celý černý, se čtyřma párama končetin... Kromě toho mají dlouhej škorpióní ocas. A hnusnej ksicht.") Vyhladili 99 % lidstva a zbylou část populace drží jako domácí mazlíčky. Jedinou známou zbraní proti nim jsou kočky – Smnörgové totiž trpí smrtelnou alergií na jejich chlupy. Není divu, že se je pokusili vyhubit. Naštěstí pro lidstvo ne zcela úspěšně.
Příběh je vyprávěn formou střídajících se zápisků dvou hlavních postav – šestnáctiletého Jásína a osmnáctileté Rosamundy. Každý z nich má vlastní styl: Jásín píše syrově, s vtipem a ironickým nadhledem, zatímco Rose je klidnější a přemýšlivá. Když tito dva objeví vrh koťat, spojí se s tajemným Diegem a s chlupatou zbraní v batohu vyrážejí z okupované Paříže do lesů, kde hledají další odbojáře. (Tahle část mi několikrát připomněla McCarthyho Cestu.)
Na Felikracii se mi líbí spousta věcí: drsný humor, který rezonuje, chytře vystavěný příběh a skvěle napsané postavy. Kvituji vyobrazení vztahu mezi Jásínem a Rosamundou – nejde o žádnou teen romanci, ale o hluboké, intimní přátelství, které ukazuje, že silné pouto mezi dívkou a chlapcem může existovat i mimo milostný rámec. Vedlejší postavy tvoří pestrou galerii charakterů, které působí živě a uvěřitelně. A co je taky skvělé – nemusíte si pamatovat názvy cizích galaxií, mezigalaktických monarchií ani vesmírných flotil.
Francouzská Félicratie zaujme metalickou obálkou, ale nemá ilustrace. Nakladatelství Baobab přistoupilo k českému vydání po svém a knihu doplnilo o ilustrace Františky Loubat a posprejované ořízky. Překlad svěřilo Sáře Vybíralové.
Felikracie je poutavé čtení pro čtenáře 15+ a rozhodně nejen pro ně.
PS: Nepřehlédněte playlist na začátku knihy.
H. Lenoir, Fany Loubat: Felikracie / Baobab, 2025
Překlad: Sára Vybíralová
