Hned na první dvoustraně se seznamujeme s Madlou. Sedí obklopená krabicemi a dumá, proč se její rodina musí pořád stěhovat. Než se naděje, už je tu další byt, zase větší a modernější. Madla tráví čas nejraději na balkoně a pozoruje lidi. Všichni někam spěchají.
Pozoruje taky okolní balkony, jsou buď prázdné nebo plné haraburdí. Až na ten sousední, který naopak překypuje zelení. Za jeden šlahounek, který se doplazí až k ní, neopatrně zatáhne a nechtěně ho utrhne. Co teď? Má ho vyhodit do koše a dělat jakoby nic nebo půjde vysvětlit majiteli zeleného balkonu, co se stalo? Aspoň zjistí, kdo to je!
A tak se seznámí s paní Kytkou, pardon Květou, a okolnosti tomu chtějí, že se zdrží i na návštěvu a s úžasem poslouchá Květino láskyplné vyprávění o jejích kamarádkách květinách, kterých je plný nejenom balkon, ale i celý byt. Kromě květin má totiž paní Květa také spoustu času, na rozdíl od všech lidí, které Madla zná, třeba rodičů.
Seznamte se, tohle je Madla, tohle Pryšec František, ibišek Emil nebo voskovka Věra, která by chtěla žít v cukrárně. A tlustice Berta, jedna z Květiných nejmilejších. Je nenáročná a říká se o ní, že je to rostlina přátelství. Z návštěvy si Madla nadšeně odnáší vlastní malou tlustici, o kterou se bude starat. A také příslib přátelství, které právě zapustilo kořínky a díky němuž Madla i paní Květa možná rozkvetou.
Andrea Tachezy: Ahoj kytko / Host, 2026
